- děj
Děj se odehrává v nejmenováném hornoitalském opatství, kam na začátku knihy přijíždí františkán Vilém z Baskervillu se svým učněm novicem Adsem z Melku (který celé dílo retrospektivně zaznamenává), aby se zúčastnili disputace mezi papežskou legací a zástupci františkánského řádu s podporou císaře o chudobě církve . (V prologu je fiktivně označen za existující rukopis zaznamenaný v latině ve 14. Stol. a později přeložen do francouzštiny.)
Adso s Vilémem pátrají po stopách záhadných smrtí mladých mnichů, k nimž dochází den po dni. Dostávají se až do knihovny, která má podobu labyrintu. Rozluštění celého tajemství vražd je spojeno právě s ní: v knihovně je ukrýván vzácný rukopis, a to Aristotelova Poetika, přesněji řečeno její druhý díl pojednávající o smíchu.
Setkání papežské legace s františkány, které končí roztržkou v oblasti teologických a filozofických otázek, vyvrcholí procesem s bývalými členy sekty. Inkvizitor Bernard Gui (skutečná historická postava), úhlavní nepřítel Viléma, odsuzuje vesnickou dívku obviněnou z čarodějnictví a další dva mnichy k smrti upálením.
V závěrečné fázi románu se dovídáme, že všechny vraždy a další mrtvé má na svědomí bývalý knihovník, slepý stařec Jorge (inspirace - Jorge Luis Borges – Ecův slepý současník, spisovatel) , jenž očekává příchod Antikrista. Dělal vše pro to, aby před čtenáři uchoval Aristotelovu Poetiku (stránky byly napuštěny jedem). Požár, který zachvátí knihovnu, se rozšíří na celé opatství. Román končí vlastně úspěšně - Vilém rozluští záhadné vraždy a současně uchrání i svůj život během požáru.
- téma
Náboženská a středověká polotika.
- motiv
Náboženství; teologie, filozofie, život a myšlení duchovních.
Středověk, konec roku 1327 (14. století). Benediktýnský klášter v Itálii.
Retrospektivní postup; vyprávění formou vzpomínek, psané kroniky.
Dílo rozděleno do kapitol, 1 kapitola = 1 den, celkem 7 dní = 7 kapitol. Dny rozděleny do mnišských zvyklostí latinskými číselnými názvy. Názvy podkapitol (Prima, Před nono, po noně atp.).
Velká epika, historický román, detektivní román, filosofický román. 7 dní, 7 ran, 7 vražd.
Vypráví mnich Adso, ich-forma.
- Adso z Melku
Vypraveč románu, mladý benediktýnský mnich, zvědavý, upřímný, nesmělý žák Viléma z Baskervillu, kterého doprovází na cestách, učí se od něho a velmi mu důvěřuje.
- Vilém z Baskervillu
Františkánský mnich, zaučuje svého žáka Adsa, při návštěvě Benediktýnského kláštera se snaží vyřešit sérii vražd spáchaných právě v klášteře, je archetypem velmi vzdělaného, znalého až geniálního učitele, který má většinou vždy správnou odpověď na vše, co někomu není zřejmé, co je záhadné, Vilém je člověk humanisticky zaměřený a je jakýmsi vzorem svého žáka, který se snaží jít v jeho šlépějích.
- Jorge z Burgasu
2. nejstarší, slepý, ale chytrý mnich, , úhlavní nepřítel Viléma a Adsa, zpočátku nepatří mezi podezřelé, ale ji od začátku stojí za všemi vraždami v opactví, je tedy hlavním vrahem celého románu.
- Bernardo Gui
Inkvizitor a starý známý Viléma z Baskervillu, zúčastní se diskuse mezi církevní elitou a františkány a podílí se na odsouzení k upálení Remigia, Salvatora a dívky, obviněných z kacířství, v procesu se jeho názory rozcházejí s názory Viléma a oba mniši jsou tak jako bývalí přátelé dobrovolně nuceni jít proti sobě, Vilém obviněné obhajuje.
- Opat Obvine
Dionýsovský typ člověka, který užívá svého bohatství.
- Knihovník Malachiáš
Milostný poměr s jedním z mnichů jménem Berengar, Jorgeův sympatizant.
- Ubertin
Odhodlaný, odvážný a starý františkánský mnich.
- Adelmus z Otranta
Jako první, který získal do rukou otrávenou knihu, jeden z nejlepších iluminátorů, kvůli milostnému poměru s Berengarem ukončil svůj život a spáchal sebevraždu.
- Venantius ze Salvemeku
Druhý čtenář knihy, další oběť Benediktýnského kláštera, překladatel z řečtiny.
- Alinardus
Nejstarší člověk v klášteře.
- Dívka
Mladá vesničanka, která kvůli hladu, tedy za jídlo prodává své sexuální služby, po té, co svede Adsona, na ni mladý mnich stále myslí a zamiluje se do ní, dívka mu přinese první sexuální zážitek (akt) v životě.
Nepřímá řeč.
Pásmo vypravěče v ich-formě. Typické jsou dialogy - Vilém promlouvá s Adsonem, Ubertinem, Jorgem... Promluvy ke čtenáři.
---
Umberto Eco je italským spisovatelem celosvětově proslulým, řazeným k představitelům postmoderny. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu. Tato témata se stala častým motivem v jeho knížkách. Stal se lektorem na univerzitě v Bologni. Napsal i několik odborných prací, ale je znám převážně díky svým románům
Další díla např.:
- Ostrov včerejšího dne
- Tajemný planem královny Loany
- Pražský hřbitov
Avantgardní literatura 2. poloviny 20. století (60. léta až po současnost).
Autentičnost, s tím související podrobné popisy prostředí, jedinečnost, historický kontext, který se prolíná s detektivním žánrem, hororovými prvky, mysticismem a s filosofickými úvahami.
Další autoři např.:
- Jorge Luis Borges
(1899–1986) Argentinský spisovatel. Většinu času trávil v otcově knihovně. V 6 letech dokonale ovládal angličtinu a později i francouzštinu a němčinu.
Dějiny věčnosti, Šest problémů pro Dna Isidra Parodiho.
- Salman Rushdie
(*19.6.1947) Britský spisovatel indicko-muslimského původu. Jeho první román Grimus zůstal bez povšimnutí, proslavil ho až jeho druhý román Děti půlnoci. Studoval historii na Cambridgi. Než se stal spisovatelem, pracoval pro dvě reklamní agentury. V roce 2007 byl Rushdiemu udělen rytířský titul za zásluhy o literaturu. V květnu 2008 byl zvolen do americké akademie umění a literatury.
Děti půlnoci, Satanské verše, Hamba.
- Vladimír Nabokov
(1899–1977) Psal ruskou a anglickou prózu a poezii pod pseudonynem Sirin. Pocházel z dobře situované rodiny, což mu umožnilo se kvalitně vzdělávat. Studoval v Petrohradě, kde se naučil anglicky a francouzsky. Přestěhoval se do Paříže, kde pracoval jako učitel, překladatel a instruktor tenisu. Po německé okupaci působil na Cornellově univerzitě jako profesor ruské literatury. Také byl velmi uznávaným znalcem motýlů.
Mašeňka, Smích ve tmě, Pozvání na popravu, Dar.
- Vladimír Macura
(1945–1999) Český spisovatel, literární vědec a kritik. Překládal z estonštiny. Získal Státní cenu za literaturu za díla Guvernantka a Český sen. Ve svých bádáních se zabýval především dobou NO. Roku 1993 se stal ředitelem Ústavu pro českou literaturu.
Guvernantka, Medikus, Informátor, tetralogie Ten, který bude.