Jako kontext díla určit zda se jedná o novelu, nebo rámcovou povídku.
- děj
Florencii zasáhne morová rána. Skupina mladých lidí se sejde v kostele. Dalšího dne utíkají na venkovské sídlo nedaleko Florencie. Vypravují si různé příběhy, které na ten den určuje jmenovaný král či královna. Jedenáctý den se společnost rozpouští.
- Den sedmý, příběh čtvrtý
Vypráví o ženě, které se nelíbilo, že její manžel žárlí a tak jej opíjela a tajně chodila za milencem. Manžel prohlédl její tajemství a chtěl ji potrestat, ale jeho žena to obrátila proti němu. Novela končí: "A tak ten hloupý výr utrpěl škodu a ještě dělal smír."
- Den sedmý, příběh šestý
Vypráví o vdané paní, která měla milence, ale do paní se také zamiloval jeden rytíř. Paní jej nechtěla, ale měla z něho strach. Jednou byla doma sama a tak si pozvala milence. O tom, že není manžel doma se ale dozvěděl i onen rytíř. Paní chtěla uspokojit i rytíře, jelikož se jej bála, ale v tom dorazil její manžel. A tak namluvila rytíři, aby předstíral, že někoho pronásleduje s dýkou v ruce a svého milence vydávala za pronásledovaného. Manžel nakonec doprovodil jejího milence domů.
- téma
Mezilidské vztahy.
- motiv
Žertovné příběhy; milostné příběhy; mor; nepřízeň osudu; karma; vychytralost; překvapení; lidská hloupost; láska.
Venkovské sídlo ve Florencii, 14. století.
Rámcové uspořádání. Dílo obsahuje 100 novel (10 dní po 10 novelách).
Epika. Novela a rámcová povídka.
Er-forma, vševědoucí vypravěč.
Skupina 10 lidí. Typičtí renesanční hrdinové, plni života a odhodlání užívat si život, zejména ženy.
Pampinea, Fiamnetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato, Dioneo.
Přímá řeč.
Pásmo vypravěče.
---
Novely vznikaly v letech 1348–1353, autor se nechal inspirovat antickými, orientálními a dobovými prameny, ale také vlastními milostnými zážitky. Kniha byla církví odsouzena, ale dnes je vnímána jako vrcholné dílo italské renesance. Sám autor ji chtěl spálit, ale jeho přítel Francesco Petrarca mu to rozmluvil.
Další díla např.:
- Život Dantův
První Dantův životopis.
- O rodokmenech pohanských bohů
Latinsky, inspirace řeckým a římským bájeslovím.
- Fiesolské nymfy
Báseň, pastýřský epos.
- Renezance
14-15 století. Zrodila se v Itálii, ve Florencii. Společně se vyvíjel i myšlenkový směr humanismus. Humanismus = zdůrazňuje lidskou osobnost, svobodný rozvoj osobnosti. Člověk věří ve vlastní schopnosti a rozum. Hodně nauková literatura: cestopisy, lékařské knihy. Hojné využití alegorie (jinotaj)= konkrétní obraz slouží k vyjádření abstraktního pojmu (síla = lev).
Další autoři např.:
- Dante Alighieri
(1265-1321) Z Florencie, proti papeži – 20 let ve vyhnanství.
Božská komedie – psáno 15 let ve vyhnanství, duchovní epos, vyjádření lásky k Beatrici.
- Francesco Petrarca
(1304-1374) Z Florencie, ve vyhnanství – studoval práva v Avignonu. Kněz, platonická láska se šlechtičnou Laurou.
Sonety Lauře (Zpěvník) – dvě části (za života Laury, po její smrti) 366 milostných básní, většina formou sonetu.
- William Shakespeare
(1564–1616) V 18 letech se oženil o osm let starší ženou Annou Hathawayovou (26 let). Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům. Roku 1592 hrál v různých londýnských divadelních společnostech.
I. období – píše hlavně veselohry, historické hry (z anglických dějin a starověkých dějin)
komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
Ve většině her je hlavní hrdinkou energická žena, protipól středověké ženy-světice historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar
tragédie: Romeo a Julie (1595) – předjímá následující tvůrčí období
II. období – zřetelný obrat, optimismus vyprchává, hry jsou pesimističtější
tragédie: Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra
Sonety – sbírka 154 sonetů (znělek), část oslavuje přítele, část dámu černé pleti