14-15 století. Zrodila se v Itálii, ve Florencii. Společně se vyvíjel i myšlenkový směr humanismus. Humanismus = zdůrazňuje lidskou osobnost, svobodný rozvoj osobnosti. Člověk věří ve vlastní schopnosti a rozum. Hodně nauková literatura: cestopisy, lékařské knihy. Hojné využití alegorie (jinotaj)= konkrétní obraz slouží k vyjádření abstraktního pojmu (síla = lev).
- William Shakespeare, Dante Alighieri, Giovanni Boccaccio, Francois Vilon, Miguel De Cervantes Y Saavedra, Lope De Vega, Leonardo Da Vinci, Michelangeo…
16-17 století. Vznikl ve Španělsku a Itálii. Projevuje se: návrat k náboženství, ztráta víry v sebe. Staví na kontrastu, fantazie vítězí nad rozumem, pocit marnosti, vnitřní napětí a snaha ohromit. České Baroko bylo ovlivněno třicetiletou válkou. Barokní literaturu dělíme na domácí (oficiální) a emigrantkou (protestantskou).
- Jan Ámos Komenský, Hans Grimmelshausen, John Milton, Bedřich Bridel, Adam Michna z Otratovic
18 století. navazuje na baroko. Velmi zdobné.
17 století. Vznikl ve Francii. Odklon od víry. Oporou je rozumová báseň (cit je podřízen rozumu). Vzorem je antické umění. Krása je hledána v přírodě a pravdě. Tvorba má jednotná pravidla a řád. Literatura má žánr nízký (komedie, frašky) a vysoký (tragédie, eposy).
- Pierre Corneille, Jean De La Fontaine, Moliere
18 století. Vzniklo v Anglii a Francii. Zdůrazňuje rozumový přístup, osvobození od náboženství a pověr. Má 2 směry – Deismus a Atheismus. Deismus = bůh existuje, ale do dění na zemi nezasahuje. Atheismus = bůh neexistuje. Prosazuje se svoboda myšlení, vzdělání a rovnost. Prosazuje se také racionalismus = myšlenkový směr, považující rozum za jediný nebo rozhodující zdroj počínání.
- Voltaire, Denis Diderot, Daniel Defoe, Jonathan Swift…
18 století. Tvrdí, že svět nelze poznat pouze rozumem, ale že je nutný i cit a síla přírody. Vychází z antického Řecka a lidové kultury. Typickými znaky jsou vznešenost, starobylost, původnost, smysl pro velikost a příroda. Významné hnutí: Sturm und Drang (bouře a vzdor) = odmítá předsudky a před racionalizmem upřednostňuje cit.
- Johan Wolfgang Goethe, Fridrich Schiller
18-19 století. Pouze v Čechách. Není umělecký směr, ale hodně ovlivňoval českou literaturu. Nositelem jazyka byl venkovský vliv. Mělo demokratický charakter. Mělo 3 fáze. 1. Fáze byla obranná: snaha o ochranu jazyka.
- Josef Dobrovský, Josef Jungman, František Palacký, František Vladislav Čelakovský, Božena Němcová, J.K. Tyl, K.J. Erben, K.H. Borovský…
19 století. Staví na Fantazii a citech. Autoři zdůrazňují touhu po svobodě. Nemá nic společného s romantikou. Romantický hrdina je výjimečný, často společenský vyděděnec. V knihách často postavy loupežníků, katů, vrahů a cikánů. Hlavním motivem je láska, která je komplikovaná, nešťastná či špatně načasovaná. Ústřední hrdina často splývá s autorem – autobiografické rysy. Vznikají nové žánry: poema – veršová povídka, nebo román ve verších či historický román.
- Victor Hugo, Alexandr Sergejevič Puškin, K.H. Mácha….
19 století. Protipól romantismu. Zakládá na pravdivosti, bez idealismu. Velkým znakem je objektivita. Realistický autor se děje neúčastní, stojí nad příběhem. Autor svůj názor uplatňuje výběrem postav, tématu a faktů. Hrdina se v průběhu děje vyvíjí. Typický hrdina může být nahrazen kolektivem, pokud ne, je hrdina většinou obyčejný člověk, který se sledem událostí vyvíjí, nijak se neodlišuje od ostatních. Kritika společenských nedostatků (špatné vazby v rodině: Př: otec Goriot).
- Charles Dickens, Nikolaj Vasilijevič Gogol, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Božena Němcová, K. H. Borovský, Alois Jirásek…
50 léta, 19 století. Hlásí se k odkazu K. H. Máchy. Vydali Almanach – máj, obsahuje program generace.
- Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes.
70-80 léta, 19 století. Obě generace navazují na májovce.
Ruchovci – škola národní – inspirace v České tvorbě a tradici. Tvůrčí osobností byl Svatopluk Čech. Cílem této generace bylo zpracování vlasteneckých tendencí.
- Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Václav Sládek (jen z počátku)
Lumírovci – škola kosmopolitní. Autoři se inspirovali světovou literaturou. Snaha povýšit českou literaturu na světovou. Tvůrčí osobností byl Jaroslav Vrchlický.
- Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek (ke konci)
Konec 19 století. Je poslední jednotný směr ve světové literatuře. Je to dáno tím, že v návaznosti na rozvoj vědy a techniky. I umělci začali prosazovat právo na individualismus = osobité vidění světa a právo na vyjádření osobních prožitků, zážitků, zkušeností a nálad. Prvními takovými směr byly: Impresionismus, Symbolismus a Dekadence.
-
Dekadece: neboli úpadek. Zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem. Pocit rozkladu smrti. Úsilí o čistí umění. Autoři negativně působí na smysli.
-
Oscar Wilde, Charles Baudelaire, Karel Hlaváček…
Reakce na realismus, naturalismus i impresionismus. Vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování. Důraz na hudebnost verše, volný verš. Podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit.
- Paul Verlaine, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Otokar Březina, Antonín Sova…
Imprese = dojem. Významný Monetův obraz imprese – východ slunce na mořské hladině. Sdělení bezprostředního dojmu, vyjádření okamžité nálady, potlačení rozumové účasti na obsahu. V popředí lyrika.
- Paul Verlaine, Antonín Sova, Fráňa Šrámek…
Pokouší se nahlédnout na skutečnost jakoby najednou, z několika stran a zorných úhlů. Možnost výtvarného uspořádání – kaligramů.
Reakce na pocity nejistoty, úzkosti, zoufalství. Intenzivní prožitek – výraz. Fantastické představy a sny.
Obdiv k civilizaci a technice moderní doby, víra v budoucnost věků strojů. Odebírání interpunkce – metody osvobozených slov.
Je požadavek umění bez politiky a ideologií. Hravý život. Stavění asociativnosti, nikoli logiky.
Dada = dětská hračka. Umělecký protest proti válce. Hravost. Chtěli čelit provokujícím smíchem z nesmyslu.
Nadrealismus. Obrazotvornost a fantazie. Snaha najít zdroj tvorby v podvědomí. Z prvků běžné reality vytvářejí novou realitu.
Předválečné období. Strach z války. Kritika fašismu a totality.
- Karel Čapek, Karel Poláček, Eduard Bass, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval…
Zabývá se psychologií postav. Rozvrácené postavy, osudy, tragédie a lidské vnímání.
- Jaroslav Havlíček
Hlavním tématem je náboženství.
- Jakub Deml, Jaroslav Durych.
Oslava komunismu jako nejlepšího režimu. Důležitost jednoty, společnosti. Proletářská poezie (dělnická). Komunismus = ideologie o společném vlastnictví, ve které dělník představuje nejdůležitějšího člověka.
- Vladislav Vančura, Julius Fučík, Stanislav Kostka Neumann…