diff --git a/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte b/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte index 67adfc9..966688b 100644 --- a/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte +++ b/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte @@ -21,7 +21,7 @@ {#snippet content()} Moje první otázka je, jestli byste shrnul svoje rodinný zázemí, kam jste třeba chodil na školu apod.? - Tak jeden rok mechanizačního učiliště zemědělského, 4 roky technická škola zemědělská, 5 let vysoká škola zemědělská, obor meliorace. Pak jsem šel do provozu jako vystudovaný inženýr meliorací a šel jsem dělat odvodnění, závlahy, úpravy toků, malý mosty apod.. Dělat s lidma, kteří prostě neměli takový rozhled nebo odbornost. Jenomže já jsem si říkal, že mi mezi nima bude kornatět mozek, že musím dělat ještě něco jiného. Takže jsem si nechal přivézt počítač Sinclair z Paříže. Moje první žena byla výborná chmelařka – ještě stále žije teda – a jela na kongres a dostala tam Chmelařský řád a přivezla mi Sinclair. A tím to vše začalo. A když už člověk takhle něco dělal, tak potřeboval ještě o tom něco vědět. Takže jsem začal kolem sebe shánět lidi, kteří něco umí. Pak co dál. Abyste mohl makat a dělat tak musíte mít ještě nějakou techniku a mít nějaké prostory. Takže byla potřeba nějaká podpora, nějaké zázemí, tak to dneska cítím. Takže nám v JZD řekli, že uděláme počítačový podnikový klub. Později se to zobecnilo na klub vědecko-technické činnosti a pak na okresní klub vědecko-technické činnosti. A díky podpoře jsme se od Sinclairu přes PMD, Didaktiky a Atari 300/600/800 dostali až k Atari 520ST. To jsme vždy říkali: ,,ježiš, mně se o tom počítači z katalogu zdálo.” To byla taková naše doba, nebyla literatura, nebylo nic. Takže to bylo o tom ty informace škubat ze světa. Zároveň my vedle toho klubu i tiskli. Ale na čem jsme tehdy tiskli? Tam taky byla podpora od vedení JZD a zároveň stranické orgány ani bezpečnost proti tomu nic neměla. Kdysi to bylo takové, že když byla nějaká rozmnožovací technika, tak to bylo nebezpečný, kvůli obavám z protistátní činnosti. Nicméně později nám JZD ten tisk povolilo. Takže to jsme používali cyklostyly a na nich jsme dělali plakáty třeba pro Atari bály. Ale cyklostylem nešlo dělat všechno. Takže potom Josef Jaroš, manžel ředitelky základní školy, který dělal kolem spojařiny na drahách, přines vyřazený dálnopis. No, Andrle, jeden chlapík z elektrárny, tak zase udělal převaděče a programy aby se dalo vše natáhnout z počítače do dálnopisu. Z dálnopisu jsme pak přešli na jehličkový tiskárny, no a tak dál. Až se ze mě stal tiskař. Protože to byla taky nová myšlenka, tak dělá se to tu dobře, běží to, Josef, ale furt máš nějaký výsledky, ale moh bys mít větší, kdyby ses tomu věnoval víc než jenom 60, 70 procent, protože jsem měl ještě svoji práci. Dokonce mne měli uvolnit do pozice vedoucího, abych tady mohl v Cítově stavět stanici vědecko-technický činnosti mládeže se Slušovicemi. Neměli tam být jenom počítače, měla tam být kterákoliv jiná činnost. Akorát to bylo před rokem 1989 a pak přišla revoluce a všechno se dalo jinými směry. Takže když jsem to organizoval a spojoval jsem ty lidi, co o to měli zájem, co něco uměli, co mohli tvořit, chodit do klubu, vyučovat a tak dál, tak se to po revoluci rozpadlo. Mé vysvětlení je, že „no, přece nebudeme vydělávat na Havelku, je jiná doba, jdeme podnikat, budem si vydělávat sami.“ Například ti Skůrovcovi, sice vždycky pomáhali, ale zároveň se u toho věnovali DTP a dělali třeba pro módní časopisy. Ale těm dětem ten klub fakt pomohl. Jeden skončil jako pracovník zabezpečovací služby – dělal čidla, prostě se nebál těch drátů. Druhý tady má zase kovovýrobu – ten zase používá k navrhování výrobků v počítači. Pomohlo to mnoha lidem. My jsme i jezdili po konferencích, základních školách, kde jsme ty stroje ukazovali. + Tak jeden rok mechanizačního učiliště zemědělského, 4 roky technická škola zemědělská, 5 let vysoká škola zemědělská, obor meliorace. Pak jsem šel do provozu jako vystudovaný inženýr meliorací a šel jsem dělat odvodnění, závlahy, úpravy toků, malý mosty apod.. Dělat s lidma, kteří prostě neměli takový rozhled nebo odbornost. Jenomže já jsem si říkal, že mi mezi nima bude kornatět mozek, že musím dělat ještě něco jiného. Takže jsem si nechal přivézt počítač Sinclair z Paříže. Moje první žena byla výborná chmelařka – ještě stále žije teda – a jela na kongres a dostala tam Chmelařský řád a přivezla mi Sinclair. A tím to vše začalo. A když už člověk takhle něco dělal, tak potřeboval ještě o tom něco vědět. Takže jsem začal kolem sebe shánět lidi, kteří něco umí. Pak co dál. Abyste mohl makat a dělat tak musíte mít ještě nějakou techniku a mít nějaké prostory. Takže byla potřeba nějaká podpora, nějaké zázemí, tak to dneska cítím. Takže nám v JZD řekli, že uděláme počítačový podnikový klub. Později se to zobecnilo na klub vědecko-technické činnosti a pak na okresní klub vědecko-technické činnosti. A díky podpoře jsme se od Sinclairu přes PMD, Didaktiky a Atari 300/600/800 dostali až k Atari 520ST. To jsme vždy říkali: ,,ježiš, mně se o tom počítači z katalogu zdálo.” To byla taková naše doba, nebyla literatura, nebylo nic. Takže to bylo o tom ty informace škubat ze světa. Zároveň my vedle toho klubu i tiskli. Ale na čem jsme tehdy tiskli? Tam taky byla podpora od vedení JZD a zároveň stranické orgány ani bezpečnost proti tomu nic neměla. Kdysi to bylo takové, že když byla nějaká rozmnožovací technika, tak to bylo nebezpečný, kvůli obavám z protistátní činnosti. Nicméně později nám JZD ten tisk povolilo. Takže to jsme používali cyklostyly a na nich jsme dělali plakáty třeba pro Atari bály. Ale cyklostylem nešlo dělat všechno. Takže potom Josef Jaroš, manžel ředitelky základní školy, který dělal kolem spojařiny na drahách, přines vyřazený dálnopis. No, Andrle, jeden chlapík z elektrárny, tak zase udělal převaděče a programy aby se dalo vše natáhnout z počítače do dálnopisu. Z dálnopisu jsme pak přešli na jehličkový tiskárny, no a tak dál. Až se ze mě stal tiskař. Protože to byla taky nová myšlenka, tak dělá se to tu dobře, běží to, Josef, ale furt máš nějaký výsledky, ale moh bys mít větší, kdyby ses tomu věnoval víc než jenom 60, 70 procent, protože jsem měl ještě svoji práci. Dokonce mne měli uvolnit do pozice vedoucího, abych tady mohl v Cítově stavět stanici vědecko-technický činnosti mládeže se Slušovicemi. Neměli tam být jenom počítače, měla tam být kterákoliv jiná činnost. Akorát to bylo před rokem 1989 a pak přišla revoluce a všechno se dalo jinými směry. Takže když jsem to organizoval a spojoval jsem ty lidi, co o to měli zájem, co něco uměli, co mohli tvořit, chodit do klubu, vyučovat a tak dál, tak se to po revoluci rozpadlo. Mé vysvětlení je, že „no, přece nebudeme vydělávat na Havelku, je jiná doba, jdeme podnikat, budem si vydělávat sami.“ Například ti Skurovcovi, sice vždycky pomáhali, ale zároveň se u toho věnovali DTP a dělali třeba pro módní časopisy. Ale těm dětem ten klub fakt pomohl. Jeden skončil jako pracovník zabezpečovací služby – dělal čidla, prostě se nebál těch drátů. Druhý tady má zase kovovýrobu – ten zase používá k navrhování výrobků v počítači. Pomohlo to mnoha lidem. My jsme i jezdili po konferencích, základních školách, kde jsme ty stroje ukazovali. Tak asi začněte tou kronikou a obecně tím jako jak ten klub dopodrobna fungoval. @@ -37,7 +37,7 @@ To jste se scházeli docela často. - Ano. Ty děti vedl Milan Šubrt, někdy to vedla moje dcera, někdy to vedl pan Janoušek. Občas to nebylo, občas přišlo jen pár dětí, ale jinak to tam furt nějak žilo. Někdy jsme i brigádničili – ten spolek se prostě sešel a makal. Na den otevřených dveří, tak to tam přišlo 264 lidí. Soutěž v počítačových hrách pro děti. Taky jsme jezdili na školy a zvali si kantory, aby jsme jim ukázali, co se dá s těmi počítači dělat nebo nedělat – Základní škola Obříství, Základní a mateřská škola Cítov, Základní škola Komenského. Nicméně scházeli jsme se pravidelně, furt, děti se chtěli něco dozvědět a samozřejmě si něco zahrát. Byl tam samozřejmě Karel, dělali jsme ty první programy, vydávali jsme časopisy, zpravodaje, návody a vše samozřejmě v češtině. Celý se to muselo nést v duchu svazu mládeže – tý organizovanosti. Jiná organizace mládeže navíc nebyla, ale nic špatného jsme nedělali, učili jsme děti, aby se měli dobře a aby něco dělali a uměli. Okresní výbor svazu Československého přátelství nás pozval jako hosta do Neratovic, abychom tam něco předvedli. Tak jsme tam dojeli, náš klub připravil soutěž Znalost Sovětského svazu ve spolupráci s agenturou Novosti, týdeníkem Norit, Praha, okresními výbory, JZD apod. A umožnilo to, že děti se něco dozvěděly, fungovaly, cestovaly, vyhrávaly, byly potěšeny. Tady jsme byli v Paláci kultury a u toho se píše: ,,Sovětští přátelé, dnes nás navštívil vzácný host, šéfredaktor časopisu Modelář Konstruktér Julius Stolianov ze Sovětského svazu” + Ano. Ty děti vedl Mila Šubrt, někdy to vedla moje dcera, někdy to vedl pan Janoušek. Občas to nebylo, občas přišlo jen pár dětí, ale jinak to tam furt nějak žilo. Někdy jsme i brigádničili – ten spolek se prostě sešel a makal. Na den otevřených dveří, tak to tam přišlo 264 lidí. Soutěž v počítačových hrách pro děti. Taky jsme jezdili na školy a zvali si kantory, aby jsme jim ukázali, co se dá s těmi počítači dělat nebo nedělat – Základní škola Obříství, Základní a mateřská škola Cítov, Základní škola Komenského. Nicméně scházeli jsme se pravidelně, furt, děti se chtěli něco dozvědět a samozřejmě si něco zahrát. Byl tam samozřejmě Karel, dělali jsme ty první programy, vydávali jsme časopisy, zpravodaje, návody a vše samozřejmě v češtině. Celý se to muselo nést v duchu svazu mládeže – tý organizovanosti. Jiná organizace mládeže navíc nebyla, ale nic špatného jsme nedělali, učili jsme děti, aby se měli dobře a aby něco dělali a uměli. Okresní výbor svazu Československého přátelství nás pozval jako hosta do Neratovic, abychom tam něco předvedli. Tak jsme tam dojeli, náš klub připravil soutěž Znalost Sovětského svazu ve spolupráci s agenturou Novosti, týdeníkem Norit, Praha, okresními výbory, JZD apod. A umožnilo to, že děti se něco dozvěděly, fungovaly, cestovaly, vyhrávaly, byly potěšeny. Tady jsme byli v Paláci kultury a u toho se píše: ,,Sovětští přátelé, dnes nás navštívil vzácný host, šéfredaktor časopisu Modelář Konstruktér Julius Stolianov ze Sovětského svazu” Jak moc jste komunikovali s jinými kluby a spolky kolem počítačů? Ať už na nějaký regionální úrovni nebo přímo mezistátní? @@ -53,15 +53,15 @@ Vy jste mluvil o tom vzdělávání pedagogů: jak to probíhalo? - Tam bylo důležitý aby to vůbec viděli. Takže se svolali, kdo měl zájem a byl mezi kantory. No a teď se jim vysvětlovalo, co by to všechno mohlo umět, že na tom jsou nějaký výukový programy. Např. Michal Skůrovec udělal kostru programu do které nacpal data ze zeměpisu – co je tohle, co je támhle – a děti odpovídaly. Prostě takový kvíz, z kterého se něco naučily, zahrály si na počítači a něco dostaly do té hlavy. + Tam bylo důležitý aby to vůbec viděli. Takže se svolali, kdo měl zájem a byl mezi kantory. No a teď se jim vysvětlovalo, co by to všechno mohlo umět, že na tom jsou nějaký výukový programy. Např. Michal Skurovec udělal kostru programu do které nacpal data ze zeměpisu – co je tohle, co je támhle – a děti odpovídaly. Prostě takový kvíz, z kterého se něco naučily, zahrály si na počítači a něco dostaly do té hlavy. A když jste teda vytvořili nějaký ty programy, tak jakým způsobem se šířily? - Od určitý doby jsme to šířili tak, že už se na tom mohlo něco i vydělat. Nicméně k těm programům jako takovým – já teď mluvil s Janou Skůrovcovou, která byla s Michalem Skůrovcem programový mozek klubu. A my se bavili, že má všechny ty programy zaštrachaný, ale že Michal hodně věcí archivoval, digitalizoval a obecně schovával. On tohle uměl. Pak taky dělali jazykový výukový programy vždy o nějaký oblasti: domácnost, zahrada, dílna, škola, doprava, turistika. Bylo asi 5 až 8 oborů nebo oblastí. A bylo to v angličtině, němčině a dalších jazycích. V rámci propagace výpočetní techniky se dělaly Atari bály, který byly v zámecké vinárně na Mělnickém zámku. Tam se vždy pozvala hudba, lidi a už to běželo. Jediný rozdíl oproti normálnímu bálu byl v tom, že v předsálí u šatny byly počítače a mohl si každý zahrát. Na jednom konkrétním Atari bále hrála hudba i přímo z jednoho Atari počítače. + Od určitý doby jsme to šířili tak, že už se na tom mohlo něco i vydělat. Nicméně k těm programům jako takovým – já teď mluvil s Janou Skurovcovou, která byla společně s Michalem Skurovcem programový mozek klubu. A my se bavili, že má všechny ty programy zaštrachaný, ale že Michal hodně věcí archivoval, digitalizoval a obecně schovával. On tohle uměl. Pak taky dělali jazykový výukový programy vždy o nějaký oblasti: domácnost, zahrada, dílna, škola, doprava, turistika. Bylo asi 5 až 8 oborů nebo oblastí. A bylo to v angličtině, němčině a dalších jazycích. V rámci propagace výpočetní techniky se dělaly Atari bály, který byly v zámecké vinárně na Mělnickém zámku. Tam se vždy pozvala hudba, lidi a už to běželo. Jediný rozdíl oproti normálnímu bálu byl v tom, že v předsálí u šatny byly počítače a mohl si každý zahrát. Na jednom konkrétním Atari bále hrála hudba i přímo z jednoho Atari 1040 ST počítače. Kromě těch výukových programů, co jste si sami programovali, měli jste i nějaké cizí výukové programy? - Ne, vše byl výplod toho našeho klubu a našich lidí. Doktor Jiří Neubauer, co bydlel tady naproti – jejich potomci tam dnes ještě bydlí – ten tomu dával nějaký rozum a Michal Skůrovec tomu dával nějakou kostru, aby se to vůbec dalo na ty nosiče. + Ne, vše byl výplod toho našeho klubu a našich lidí. Doktor Jiří Neubauer, co bydlel tady naproti – jejich potomci tam dnes ještě bydlí – ten tomu dával nějaký rozum a Michal Skurovec tomu dával nějakou kostru, aby se to vůbec dalo na ty nosiče. Několikrát padlo, že se jednalo o Atari klub, ale vy jste zmiňoval, že jste začínali se Sinclairem. Proč jste se pak profilovali jako klub kolem Atari? @@ -73,7 +73,7 @@ A co vše dělal ten Vintr, kterého jste zmiňoval? - On byl redaktorem v Mladým světě. Michal Skůrovec se s ním znal. Ono když někdo říká, že když nejste na Facebooku, že se o vás neví, tak v té době, když se o vás nepublikovali, tak se o vás nevědělo. To bylo dobou. Představte si, že vy jste funkcionář, který má za úkol, rozšířit mezi mládež výpočetní techniku, ale zároveň vy nic neděláte, takže jak splníte usnesení? Takže my jsme pomáhali, aby se plnilo usnesení. + On byl redaktorem v Mladým světě. Michal Skurovec se s ním znal. Ono když někdo říká, že když nejste na Facebooku, že se o vás neví, tak v té době, když se o vás nepublikovali, tak se o vás nevědělo. To bylo dobou. Představte si, že vy jste funkcionář, který má za úkol, rozšířit mezi mládež výpočetní techniku, ale zároveň vy nic neděláte, takže jak splníte usnesení? Takže my jsme pomáhali, aby se plnilo usnesení. Takže chápu to správně, že obecně ten pohled těch funkcionářů, který v tý době byli u moci, tak byl spíš pozitivní na tu počítačovou techniku? @@ -97,7 +97,7 @@ Dostaly se k vám videohry i v jiných formách, než na mikropočítačích? Dostaly se k vám třeba i arkády? - To se spíš objevovalo na nějakých kolotočích a poutích, ale my se tim nezabývali. My se třeba snažili sehnat nějaký herní cartridge. Proto jsme si i psali s kluby z Ostravy, Olomouce, Prahy a vyměňovali si věci co jsme měli my a oni ne – poslali jsme jim náš Zpravodaj, tam bylo něco co vymyslel Michal Skůrovec. To bylo taky složité nachrastit ty 3-4 stránky zpravodaje. Lidi to ale chtěli a my jsme chtěli, aby to chtěli. + To se spíš objevovalo na nějakých kolotočích a poutích, ale my se tim nezabývali. My se třeba snažili sehnat nějaký herní cartridge. Proto jsme si i psali s kluby z Ostravy, Olomouce, Prahy a vyměňovali si věci co jsme měli my a oni ne – poslali jsme jim náš Zpravodaj, tam bylo něco co vymyslel Michal Skurovec. To bylo taky složité nachrastit ty 3-4 stránky zpravodaje. Lidi to ale chtěli a my jsme chtěli, aby to chtěli. Mohl byste nějak rozvést, jak se vaše děti podíleli na chodu klubu? @@ -109,7 +109,7 @@ Jak dlouho jste třeba používal ještě to STčko a na co jste pak přešel? - Z toho STčka se šlo na Apple, na Macy. Akorát protože byly všechny programy dělaný na PCčka, tak jsme přešli na PC. Ten Michal Skůrovec teda zůstal u těch MACů. Takhle to fungovalo, ten přechod, ale já ho ano moc nevnímal. A na risografu jsme dělali ještě nedávno – publikace, něco pro Muzeum v Kralupech nad Vltavou. Když to nemuselo mít fotky nebo něco takovýhleho. To se pak dělalo na ofsetový tiskárně a dneska se to už dělá digitálně. Tohleto je mimojiné pan Engleman, který byl předseda národního výboru. On byl soustružník nebo něco takového, ale velmi vstřícný a strašně nám pomohl. Nevím, jestli tomu celému věřil, ale asi nechtěl, aby děti běhali náhodně po vesnici, a byl raději, když byli zavření v nějaké klubovně. Tady sedí Engleman se zástupci okresu a radíme se, jak dál. + Z toho STčka se šlo na Apple, na Macy. Akorát protože byly všechny programy dělaný na PCčka, tak jsme přešli na PC. Ten Michal Skurovec teda zůstal u těch MACů. Takhle to fungovalo, ten přechod, ale já ho ano moc nevnímal. A na risografu jsme dělali ještě nedávno – publikace, něco i pro Muzeum v Kralupech nad Vltavou. Když to nemuselo mít fotky nebo něco takovýhleho. To se pak dělalo na ofsetový tiskárně a dneska se to už dělá digitálně. Tohleto je mimojiné pan Engleman, který byl předseda národního výboru. On byl soustružník nebo něco takového, ale velmi vstřícný a strašně nám pomohl. Nevím, jestli tomu celému věřil, ale asi nechtěl, aby děti běhali náhodně po vesnici, a byl raději, když byli zavření v nějaké klubovně. Tady sedí Engleman se zástupci okresu a radíme se, jak dál. Co za děti k vám chodili? Jak staré byli? Měli třeba sami doma počítač, nebo k vám chodili protože ho neměli? @@ -117,7 +117,7 @@ Jaký všichni lidi byli přímo u toho vzniku? Kdo byl přesně v té skupině, se kterou jste si sedli a řekli „Tak teďka tady budeme něco dělat“? - Velkou roli sehrál Jirka Neubauer, který mě myslím spojil s Michalem Skůrovcem. Co ho k tomu mohlo úplně přesně vést, že měl třeba tři děti – dvě holky a jednoho kluka – takže třeba pro ně chtěl něco dělat, ale nevím, nechci mu podsouvat žádnou myšlenku. + Velkou roli sehrál Jirka Neubauer, který mě myslím spojil s Michalem Skurovcem. Co ho k tomu mohlo úplně přesně vést, že měl třeba tři děti – dvě holky a jednoho kluka – takže třeba pro ně chtěl něco dělat, ale nevím, nechci mu podsouvat žádnou myšlenku. Mezi věcmi, které jste nám dával, byly i výukové programy, které zjevně vznikaly až po revoluci. Jaká je jejich historie?