diff --git a/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte b/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte index cbd8f61..2e74255 100644 --- a/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte +++ b/src/routes/interviews/josef-havelka/+page.svelte @@ -11,21 +11,15 @@ let Q = Question; - - {#snippet content()} Moje první otázka je, jestli byste shrnul svoje rodinný zázemí, kam jste třeba chodil na školu apod.? - Tak jeden rok mechanizačního učiliště zemědělského, 4 roky technická škola zemědělská, 5 let vysoká škola zemědělská, obor meliorace. Pak jsem šel do provozu jako vystudovaný inženýr meliorací a šel jsem dělat odvodnění, závlahy, úpravy toků, malý mosty apod. Dělat s lidma, kteří prostě neměli takový rozhled nebo odbornost. Jenomže já jsem si říkal, že mi mezi nima bude kornatět mozek, že musím dělat ještě něco jiného. Takže jsem si nechal přivézt počítač Sinclair z Paříže. Moje první žena byla výborná chmelařka – ještě stále žije teda – a jela na kongres a dostala tam Chmelařský řád a přivezla mi Sinclair. A tím to vše začalo. A když už člověk takhle něco dělal, tak potřeboval ještě o tom něco vědět. Takže jsem začal kolem sebe shánět lidi, kteří něco umí. Pak co dál. Abyste mohl makat a dělat tak musíte mít ještě nějakou techniku a mít nějaké prostory. Takže byla potřeba nějaká podpora, nějaké zázemí, tak to dneska cítím. Takže nám v JZD řekli, že uděláme počítačový podnikový klub. Později se to zobecnilo na klub vědecko-technické činnosti a pak na okresní klub vědecko-technické činnosti. A díky podpoře jsme se od Sinclairu přes PMD, Didaktiky a Atari 300/600/800 dostali až k Atari 520ST. To jsme vždy říkali: ,,ježiš, mně se o tom počítači z katalogu zdálo.” To byla taková naše doba, nebyla literatura, nebylo nic. Takže to bylo o tom ty informace škubat ze světa. Zároveň my vedle toho klubu i tiskli. Ale na čem jsme tehdy tiskli? Tam taky byla podpora od vedení JZD a zároveň stranické orgány ani bezpečnost proti tomu nic neměla. Kdysi to bylo takové, že když byla nějaká rozmnožovací technika, tak to bylo nebezpečný, kvůli obavám z protistátní činnosti. Nicméně později nám JZD ten tisk povolilo. Takže to jsme používali cyklostyly a na nich jsme dělali plakáty třeba pro Atari bály. Ale cyklostylem nešlo dělat všechno. Takže potom Josef Jaroš, manžel ředitelky základní školy, který dělal kolem spojařiny na drahách, přines vyřazený dálnopis. No, Andrle, jeden chlapík z elektrárny, tak zase udělal převaděče a programy aby se dalo vše natáhnout z počítače do dálnopisu. Z dálnopisu jsme pak přešli na jehličkový tiskárny, no a tak dál. Až se ze mě stal tiskař. Protože to byla taky nová myšlenka, tak dělá se to tu dobře, běží to, Josef, ale furt máš nějaký výsledky, ale moh bys mít větší, kdyby ses tomu věnoval víc než jenom 60, 70 procent, protože jsem měl ještě svoji práci. Dokonce mne měli uvolnit do pozice vedoucího, abych tady mohl v Cítově stavět stanici vědecko-technický činnosti mládeže se Slušovicemi. Neměli tam být jenom počítače, měla tam být kterákoliv jiná činnost. Akorát to bylo před rokem 1989 a pak přišla revoluce a všechno se dalo jinými směry. Takže když jsem to organizoval a spojoval jsem ty lidi, co o to měli zájem, co něco uměli, co mohli tvořit, chodit do klubu, vyučovat a tak dál, tak se to po revoluci rozpadlo. Mé vysvětlení je, že „no, přece nebudeme vydělávat na Havelku, je jiná doba, jdeme podnikat, budem si vydělávat sami.“ Například ti Skurovcovi, sice vždycky pomáhali, ale zároveň se u toho věnovali DTP a dělali třeba pro módní časopisy. Ale těm dětem ten klub fakt pomohl. Jeden skončil jako pracovník zabezpečovací služby – dělal čidla, prostě se nebál těch drátů. Druhý tady má zase kovovýrobu – ten zase používá k navrhování výrobků v počítači. Pomohlo to mnoha lidem. My jsme i jezdili po konferencích, základních školách, kde jsme ty stroje ukazovali. + Tak jeden rok mechanizačního učiliště zemědělského, 4 roky technická škola zemědělská, 5 let vysoká škola zemědělská, obor meliorace. Pak jsem šel do provozu jako vystudovaný inženýr meliorací a šel jsem dělat odvodnění, závlahy, úpravy toků, malý mosty apod. Dělat s lidma, kteří prostě neměli takový rozhled nebo odbornost. Jenomže já jsem si říkal, že mi mezi nima bude kornatět mozek, že musím dělat ještě něco jiného. Takže jsem si nechal přivézt počítač Sinclair z Paříže. Moje první žena byla výborná chmelařka – ještě stále žije teda – a jela na kongres a dostala tam Chmelařský řád a přivezla mi Sinclair. A tím to vše začalo. A když už člověk takhle něco dělal, tak potřeboval ještě o tom něco vědět. Takže jsem začal kolem sebe shánět lidi, kteří něco umí. Pak co dál. Abyste mohl makat a dělat tak musíte mít ještě nějakou techniku a mít nějaké prostory. Takže byla potřeba nějaká podpora, nějaké zázemí, tak to dneska cítím. Takže nám v JZD řekli, že uděláme počítačový podnikový klub. Později se to zobecnilo na klub vědecko-technické činnosti a pak na okresní klub vědecko-technické činnosti. A díky podpoře jsme se od Sinclairu přes PMD, Didaktiky a Atari 300/600/800 dostali až k Atari 520ST. To jsme vždy říkali: „ježiš, mně se o tom počítači z katalogu zdálo.” To byla taková naše doba, nebyla literatura, nebylo nic. Takže to bylo o tom ty informace škubat ze světa. Zároveň my vedle toho klubu i tiskli. Ale na čem jsme tehdy tiskli? Tam taky byla podpora od vedení JZD a zároveň stranické orgány ani bezpečnost proti tomu nic neměla. Kdysi to bylo takové, že když byla nějaká rozmnožovací technika, tak to bylo nebezpečný, kvůli obavám z protistátní činnosti. Nicméně později nám JZD ten tisk povolilo. Takže to jsme používali cyklostyly a na nich jsme dělali plakáty třeba pro Atari bály. Ale cyklostylem nešlo dělat všechno. Takže potom Josef Jaroš, manžel ředitelky základní školy, který dělal kolem spojařiny na drahách, přines vyřazený dálnopis. No, Andrle, jeden chlapík z elektrárny, tak zase udělal převaděče a programy aby se dalo vše natáhnout z počítače do dálnopisu. Z dálnopisu jsme pak přešli na jehličkový tiskárny, no a tak dál. Až se ze mě stal tiskař. Protože to byla taky nová myšlenka, tak dělá se to tu dobře, běží to, Josef, ale furt máš nějaký výsledky, ale moh bys mít větší, kdyby ses tomu věnoval víc než jenom 60, 70 procent, protože jsem měl ještě svoji práci. Dokonce mne měli uvolnit do pozice vedoucího, abych tady mohl v Cítově stavět stanici vědecko-technický činnosti mládeže se Slušovicemi. Neměli tam být jenom počítače, měla tam být kterákoliv jiná činnost. Akorát to bylo před rokem 1989 a pak přišla revoluce a všechno se dalo jinými směry. Takže když jsem to organizoval a spojoval jsem ty lidi, co o to měli zájem, co něco uměli, co mohli tvořit, chodit do klubu, vyučovat a tak dál, tak se to po revoluci rozpadlo. Mé vysvětlení je, že „no, přece nebudeme vydělávat na Havelku, je jiná doba, jdeme podnikat, budem si vydělávat sami.“ Například ti Skurovcovi, sice vždycky pomáhali, ale zároveň se u toho věnovali DTP a dělali třeba pro módní časopisy. Ale těm dětem ten klub fakt pomohl. Jeden skončil jako pracovník zabezpečovací služby – dělal čidla, prostě se nebál těch drátů. Druhý tady má zase kovovýrobu – ten zase používá k navrhování výrobků v počítači. Pomohlo to mnoha lidem. My jsme i jezdili po konferencích, základních školách, kde jsme ty stroje ukazovali. Tak asi začněte tou kronikou a obecně tím jako jak ten klub dopodrobna fungoval. - Není tam úplně všechno doplněný. To jsem já, někde na nějaký základní škole v Kralupech nad Vltavou, tam děti morduju a něco jim tam ukazuju. Tady jsme začali 5. září 1986 na otevírání dveří – tady je můj syn a další mladý kluci, předseda JZD, to je tajemník okresu a pak tam budou ještě nějaký další velký svazáci z krajského výboru KSČ. Šindelář se podepsal, předseda krajskýho výboru Hájíček, pro vývoj SSM, Jiří Neubauer, s kterým jsem o tom také jednal a který nás podporoval, Ninkl Jan, byl předseda svazu mládeže. Tady se píše: ,,u příležitosti slavnostního prvního klubu na u úseku zemědělsko-potravinářském.” Tady je kousek pásky. To jsou mašinky, s kterýma jsme začínali, to je ten dálnopis. To je JZD, kam jsme přišli, zkoukli a teď oni ještě používali děrný štítky, tak koukali, co jednou budou mít. + Není tam úplně všechno doplněný. To jsem já, někde na nějaký základní škole v Kralupech nad Vltavou, tam děti morduju a něco jim tam ukazuju. Tady jsme začali 5. září 1986 na otevírání dveří – tady je můj syn a další mladý kluci, předseda JZD, to je tajemník okresu a pak tam budou ještě nějaký další velký svazáci z krajského výboru KSČ. Šindelář se podepsal, předseda krajskýho výboru Hájíček, pro vývoj SSM, Jiří Neubauer, s kterým jsem o tom také jednal a který nás podporoval, Ninkl Jan, byl předseda svazu mládeže. Tady se píše: „u příležitosti slavnostního prvního klubu na u úseku zemědělsko-potravinářském.” Tady je kousek pásky. To jsou mašinky, s kterýma jsme začínali, to je ten dálnopis. To je JZD, kam jsme přišli, zkoukli a teď oni ještě používali děrný štítky, tak koukali, co jednou budou mít. Vy jste měl asi nějaký specifický prostor pro ty vaše aktivity, že? @@ -37,15 +31,15 @@ To jste se scházeli docela často. - Ano. Ty děti vedl Mila Šubrt, někdy to vedla moje dcera, někdy to vedl pan Janoušek. Občas to nebylo, občas přišlo jen pár dětí, ale jinak to tam furt nějak žilo. Někdy jsme i brigádničili – ten spolek se prostě sešel a makal. Na den otevřených dveří, tak to tam přišlo 264 lidí. Soutěž v počítačových hrách pro děti. Taky jsme jezdili na školy a zvali si kantory, aby jsme jim ukázali, co se dá s těmi počítači dělat nebo nedělat – Základní škola Obříství, Základní a mateřská škola Cítov, Základní škola Komenského. Nicméně scházeli jsme se pravidelně, furt, děti se chtěli něco dozvědět a samozřejmě si něco zahrát. Byl tam samozřejmě Karel, dělali jsme ty první programy, vydávali jsme časopisy, zpravodaje, návody a vše samozřejmě v češtině. Celý se to muselo nést v duchu svazu mládeže – tý organizovanosti. Jiná organizace mládeže navíc nebyla, ale nic špatného jsme nedělali, učili jsme děti, aby se měli dobře a aby něco dělali a uměli. Okresní výbor svazu Československého přátelství nás pozval jako hosta do Neratovic, abychom tam něco předvedli. Tak jsme tam dojeli, náš klub připravil soutěž Znalost Sovětského svazu ve spolupráci s agenturou Novosti, týdeníkem Norit, Praha, okresními výbory, JZD apod. A umožnilo to, že děti se něco dozvěděly, fungovaly, cestovaly, vyhrávaly, byly potěšeny. Tady jsme byli v Paláci kultury a u toho se píše: ,,Sovětští přátelé, dnes nás navštívil vzácný host, šéfredaktor časopisu MODELÁŘ - KONSTRUKTÉR (МОДЕЛИСТ - КОНСТРУКТОР) Julius Stolianov ze Sovětského svazu” + Ano. Ty děti vedl Mila Šubrt, někdy to vedla moje dcera, někdy to vedl pan Janoušek. Občas to nebylo, občas přišlo jen pár dětí, ale jinak to tam furt nějak žilo. Někdy jsme i brigádničili – ten spolek se prostě sešel a makal. Na den otevřených dveří, tak to tam přišlo 264 lidí. Soutěž v počítačových hrách pro děti. Taky jsme jezdili na školy a zvali si kantory, aby jsme jim ukázali, co se dá s těmi počítači dělat nebo nedělat – Základní škola Obříství, Základní a mateřská škola Cítov, Základní škola Komenského. Nicméně scházeli jsme se pravidelně, furt, děti se chtěli něco dozvědět a samozřejmě si něco zahrát. Byl tam samozřejmě Karel, dělali jsme ty první programy, vydávali jsme časopisy, zpravodaje, návody a vše samozřejmě v češtině. Celý se to muselo nést v duchu svazu mládeže – tý organizovanosti. Jiná organizace mládeže navíc nebyla, ale nic špatného jsme nedělali, učili jsme děti, aby se měli dobře a aby něco dělali a uměli. Okresní výbor svazu Československého přátelství nás pozval jako hosta do Neratovic, abychom tam něco předvedli. Tak jsme tam dojeli, náš klub připravil soutěž Znalost Sovětského svazu ve spolupráci s agenturou Novosti, týdeníkem Norit, Praha, okresními výbory, JZD apod. A umožnilo to, že děti se něco dozvěděly, fungovaly, cestovaly, vyhrávaly, byly potěšeny. Tady jsme byli v Paláci kultury a u toho se píše: „Sovětští přátelé, dnes nás navštívil vzácný host, šéfredaktor časopisu MODELÁŘ - KONSTRUKTÉR (МОДЕЛИСТ - КОНСТРУКТОР) Julius Stolianov ze Sovětského svazu” Jak moc jste komunikovali s jinými kluby a spolky kolem počítačů? Ať už na nějaký regionální úrovni nebo přímo mezistátní? Měli jsme kontakty z Ostravy, z Olomouce, z Prahy – tam byl Vintr, taky redaktor. Nějak jsme o sobě věděli, ale hlavně jsme si vyměňovali dokumenty, tiskoviny a jiný materiály, ale to, že bychom spolu něco pořádali si nepamatuji. Nicméně kontakty z jiných států jsme třeba neměli. - A k těm polským Bajtkům jste se dostali jak? + A k těm polským Bajtkům jste se dostali jak? - Objednali jsme si je. Na těch Bajtkách potom budete vidět i razítko jak jsme si je nakupovali. A počítače jsme naopak dostali propůjčený od Svazu mládeže. Ty jsme je po skončení zase vraceli. Ne vše tedy bylo naše, ale to, co jsem vám dal, tak to jsme si už nakoupili. Ony se pro nás měli zřizovat i prostory. Tady se píše, že tam měla být: ,,buď výpočetní technika, jazyková laboratoř, dílna, přednášková místnost, klubovna, kanceláře, sauna, bufet, mít pro správce garáž, když vše poběží podle plánu, začne se stavět v polovině příštího roku.” + Objednali jsme si je. Na těch Bajtkách potom budete vidět i razítko jak jsme si je nakupovali. A počítače jsme naopak dostali propůjčený od Svazu mládeže. Ty jsme je po skončení zase vraceli. Ne vše tedy bylo naše, ale to, co jsem vám dal, tak to jsme si už nakoupili. Ony se pro nás měli zřizovat i prostory. Tady se píše, že tam měla být: „buď výpočetní technika, jazyková laboratoř, dílna, přednášková místnost, klubovna, kanceláře, sauna, bufet, mít pro správce garáž, když vše poběží podle plánu, začne se stavět v polovině příštího roku.” A začalo se stavět v polovině příštího roku? @@ -65,7 +59,7 @@ Několikrát padlo, že se jednalo o Atari klub, ale vy jste zmiňoval, že jste začínali se Sinclairem. Proč jste se pak profilovali jako klub kolem Atari? - Sinclairy vlastně nějak nebyli a i ten svět, bych řekl, tíhnul k tomu Atari. A u nás zase se vymýšlelo honem něco našeho, že jo – to byly ty Didaktiky a ty PMDčka. No a taky to bylo všechno na nějakých jiných procesorech, což už nebylo ono. A Atari potom mělo to STčko – to je hrozně chytrý počítač, to jenom zapojíte do sítě a ono už to maká. U těch starších co jste si sami neudělali, to jste neměli. Já sám jsem uměl Karla, nebo aspoň nějakou smyčku naprogramovat, ale nikdy jsem to nestudoval. Takže jsem to spíš organizoval. Z pozice toho organizátora bylo hlavně klíčový se zapasovat do toho organizačního rámce státu. Ale mě to nikdy netrápilo protože jsem věděl, že dělám dobrou věc. Samozřejmě byl jsem v SSM, abych mohl ovlivňovat ty činnosti, protože kdybych byl bokem, tak neudělám nic. Hlavně jsem se snažil něco lehce ovlivnit v našem regionu nebo vesnici. Jenda Vintr, to je ten redaktor Mladé fronty, tak ten nás taky propagoval. + Sinclairy vlastně nějak nebyli a i ten svět, bych řekl, tíhnul k tomu Atari. A u nás zase se vymýšlelo honem něco našeho, že jo – to byly ty Didaktiky a ty PMDčka. No a taky to bylo všechno na nějakých jiných procesorech, což už nebylo ono. A Atari potom mělo to STčko – to je hrozně chytrý počítač, to jenom zapojíte do sítě a ono už to maká. U těch starších co jste si sami neudělali, to jste neměli. Já sám jsem uměl Karla, nebo aspoň nějakou smyčku naprogramovat, ale nikdy jsem to nestudoval. Takže jsem to spíš organizoval. Z pozice toho organizátora bylo hlavně klíčový se zapasovat do toho organizačního rámce státu. Ale mě to nikdy netrápilo protože jsem věděl, že dělám dobrou věc. Samozřejmě byl jsem v SSM, abych mohl ovlivňovat ty činnosti, protože kdybych byl bokem, tak neudělám nic. Hlavně jsem se snažil něco lehce ovlivnit v našem regionu nebo vesnici. Jenda Vintr, to je ten redaktor Mladé fronty, tak ten nás taky propagoval. Jak jste v té době sháněl ty počítače? @@ -73,7 +67,7 @@ A co vše dělal ten Vintr, kterého jste zmiňoval? - On byl redaktorem v Mladým světě. Michal Skurovec se s ním znal. Ono když někdo říká, že když nejste na Facebooku, že se o vás neví, tak v té době, když se o vás nepublikovali, tak se o vás nevědělo. To bylo dobou. Představte si, že vy jste funkcionář, který má za úkol, rozšířit mezi mládež výpočetní techniku, ale zároveň vy nic neděláte, takže jak splníte usnesení? Takže my jsme pomáhali, aby se plnilo usnesení. + On byl redaktorem v Mladým světě. Michal Skurovec se s ním znal. Ono když někdo říká, že když nejste na Facebooku, že se o vás neví, tak v té době, když se o vás nepublikovali, tak se o vás nevědělo. To bylo dobou. Představte si, že vy jste funkcionář, který má za úkol, rozšířit mezi mládež výpočetní techniku, ale zároveň vy nic neděláte, takže jak splníte usnesení? Takže my jsme pomáhali, aby se plnilo usnesení. Takže chápu to správně, že obecně ten pohled těch funkcionářů, který v tý době byli u moci, tak byl spíš pozitivní na tu počítačovou techniku? @@ -85,7 +79,7 @@ Jaká byla tehdy představa o tom, k čemu se budou ty osobní počítače jednoho dne používat? Myslel jste si, že se to bude používat hlavně v tom zemědělství? - Musím říct, že takhle jsem asi vůbec neuvažoval, ale v podstatě to tak asi nějak vyplynulo. My jsme se to všichni učili, abychom to uměli, abychom to užívali, aby to fungovalo. My na tom dělali i hodně statistiky nebo výpočty. Z dnešního pohledu hlouposti jako kolik přišlo lidí. Ale v těch hlavách lidí se muselo zabudovat, že to není moderní hloupost, ale že to je potřeba. Tady Ing. Petr Hudlík dostal bronzovou medaili za program Orba na výstavě Zenit. To byl program který měl zefektivnit práci na poli. + Musím říct, že takhle jsem asi vůbec neuvažoval, ale v podstatě to tak asi nějak vyplynulo. My jsme se to všichni učili, abychom to uměli, abychom to užívali, aby to fungovalo. My na tom dělali i hodně statistiky nebo výpočty. Z dnešního pohledu hlouposti jako kolik přišlo lidí. Ale v těch hlavách lidí se muselo zabudovat, že to není moderní hloupost, ale že to je potřeba. Tady Ing. Petr Hurdík dostal bronzovou medaili za program Orba na výstavě Zenit. To byl program který měl zefektivnit práci na poli. Jak jste třeba vnímal ten zábavní charakter těch počítačů? Hrál jste třeba sám hry v té době? @@ -93,7 +87,7 @@ Hrály se hry i v tom samotném klubu? - Taky se hrálo. Ty děcka jsou hrozně zvědavý. Na tom začátku se furt ptaly: ,,co s tímhle, co tam s tím, jak to uděláme” a tak podobně. Tohle tam řešili hlavně dozory, co tam chodili – pan Jaroš, Kateřina, moje dcera ad. + Taky se hrálo. Ty děcka jsou hrozně zvědavý. Na tom začátku se furt ptaly: „co s tímhle, co tam s tím, jak to uděláme” a tak podobně. Tohle tam řešili hlavně dozory, co tam chodili – pan Jaroš, Kateřina, moje dcera ad. Dostaly se k vám videohry i v jiných formách, než na mikropočítačích? Dostaly se k vám třeba i arkády? @@ -123,8 +117,6 @@ Ty myslím dělal Jirka Neubauer. To už bylo v době, kdy se přestěhoval na Prahu 5, kde bylo i sídlo té firmy, která ty programy produkovala. Nám to pak posílal a my jsme mu to pomáhali distribuovat. - -
Konec rozhovoru